MLADÝ MUŽ SE ROZHODL POMOCI DĚTEM S AUTISMEM. KAŽDÝ MĚSÍC PRO NĚ NABĚHÁ 400 KILOMETRŮ. ROZHOVOR

Milovník běhu Ladislav Nekarda (31) se rozhodl, že za každý svůj uběhnutý kilometr pošle 1 Kč na podporu spolku ADAM – autistické děti a my, z.s. Vedlo ho k tomu hlavně nutkání měnit svět k lepšímu a vložit peníze někam, kde to má opravdu smysl. Právě proto se rozhodl běhat za výsledkem, který udělá radost nejen jemu, ale také dětem s poruchou autistického spektra a jejich rodinám.

Je tomu něco málo přes půl roku, kdy mě oslovil kamarád ze základní školy Ladislav Nekarda s neobvyklým dotazem. Ptal se mě, jestli bych mu nedoporučila nějakou neziskovou organizaci, která je poctivá a opravdu někomu pomáhá. No a protože já sama podporuji spolek ADAM – autistické děti a my, z.s., napadlo mě, doporučit mu právě je. Ladislav byl ze začátku trochu skeptický a chtěl vidět na vlastní oči, co se v ADAMovi děje. A tak jsme ho spolu s Majkou Gerdovou, zakladatelkou spolku pozvali na SPORTOVNÍ KROUŽEK, který spolek pro děti s poruchou autistického spektra pořádá.

Právě tehdy se Ladislav rozhodl, že začne pomáhat. Že za každý uběhnutý kilometr pošle do ADAMA 1 Kč. Spolu s jeho kamarádkou Veronikou je také napadlo, že by se mohli zapojit i jiní milovníci běhu. A tak jsme se na jejich podnět rozhodli spustit projekt “BĚHÁM PRO ADAMA, čili pro děti s autismem”.

Mezitím Ladislav Nekarda stále běhá pro ADAMA. Měsíčně pro děti s autismem uběhne kolem 400km. A jak sám navrhl, stejnou sumu v Korunách posílá na podporu dětí s autismem. K dnešnímu dni je to kolem 3600 uběhnutých kilometrů, což se rovná stejnému počtu poslaných Korun českých. Ladislav touto formou uhradil už 21 hodin terapií (1h terapie stojí 170 Kč) pro děti s austimem.

Všichni v ADAMovi velmi obdivujeme jeho píli a vytrvalost. Proto jsme se rozhodli z něj udělat patrona a hrdinu projektu “BĚHÁM PRO ADAMA, čili pro děti s autismem” .

Láďo, jak tě napadlo začít běhat pro Adama?

Za prvé tě musím pozdravit a poděkovat předem za oslovení ke zpovědi …..  😊

Jak mě napadlo běhat pro Adama? Loni v září jsem byl na jednom charitativním běhu v Karviné a ten mě inspiroval k dlouhodobé myšlence, převést do reality spojení mé vášně a zápal pro běh s něčím, co může pomoci druhým. Už jako malého mě fascinovalo vidět ve zprávách reportáže, jak pomáhat lidem. Obzvláště těm, co jsou nějak nemocní nebo handicapovaní. Zaujalo mne, že i obyčejný člověk jim může přispět nebo nějak pomoci. Někdo potřebuje operaci, jiný zase speciální postel, křeslo nebo protézu. To vše stojí nemalé peníze. Pojišťovny a stát na takové věci prý přispívají minimálně. Asi si říkaj, že lidi vždycky s nějakou pomocí udělají sbírku nebo něco podobného. Nejspíše spoléhají na to, že si lidé pomohou, jak můžou. A o tom to je. Lidé by si měli pomáhat (samozřejmě těm, kteří to potřebují nebo si to minimálně zaslouží). Ke spolku ADAM – autistické děti a my, jsem se dostal díky tvému příspěvku na Facebooku. Shodou okolností to bylo v době, kdy jsem hledal, kde bych mohl pomoci. Proto jsem tě poprosil o radu a tip na správnou organizaci, které mohu pomoci. Takže v tom máš vlastně i trochu prsty 😉.. Taky mě k tomu asi dovedly i pochybnosti o mě samotném a myslím, že jedna koruna za kilometr není až tak moc. Lidé často utrácí za hlouposti. Tak proč nedat peníze někam, kde je to opravdu potřeba. 

Kolik jsi toho už uběhl?

Záleží od kdy to chceš počítat. Začal jsem s běháním na jaře 2015 (mimochodem super věc na pročištění hlavy 😉) a od té doby odhadem asi okolo 9 000 km (možná už bych byl v New Yorku), ale pro Adama od října 2019 je to celkem 2 555,4 km (ke dni 28.5.2020), což je přibližně vzdušnou čarou do Londýna a zpět. 😊

Máš nějaký recept na to, jak mít vůli uběhnout tolik kilometrů?

Recept asi ani ne. Já na běhání zbožňuji hlavně to, že k tomu člověk nikoho a nic nepotřebuje. Jen sebe a asi nějaké boty, ve kterých neublíží sám sobě. Jenom se převleče, obuje a může vyrazit. Pro mě je základ právě to, že přijdu domů, třeba z práce, převleču se a vyrazím. Dokonce i přesto, že se mi kolikrát ani nechce. Nepřemlouvám se, nepřemýšlím. Prostě se donutím a jdu buďto na hory nebo jenom tak kolem baráku (jak říkám já – kolem komína). Mě osobně teď pohání spíše negativní myšlenky, které se mi honí hlavou a chci je dostat pryč. Jak se asi říká, je to takovéto zdravé naštvání (i když mnohdy mi to zdravé nepřipadá).

Sám jsi mě oslovil s návrhem běhání pro ADAMA. Ovšem prvně sis chtěl náš spolek trochu proklepnout. Co tě vedlo k takové ostražitosti?

K této ostražitosti mě asi vedlo to, že nevěřím v “neziskové organizace”. Člověk chce mít jistotu, že jeho „dar“ je opravdu využit správně a nejde tam, kam nemá. Většina těch velkých organizací je právě spíše ziskových. Hlavně pro některé jedince. Ale to je jen můj názor. Já se v tom nijak obzvlášť neorientuju. Takže jsem chtěl asi i vidět a vědět, že má „pomoc“ půjde tam, kam má a je s ní opravdu vynaloženo dobře.

Pozvali jsme tě jako hosta na náš Sportovní kroužek. Jak se ti tam líbilo? Jaký zážitek sis z něj odnesl?

Ano, za to pozvání děkuji. Hlavně název sportovní kroužek mě oslovil. Takto jsem právě mohl vidět, co všechno se tam „odehrává“. Bude to asi „hloupé“ přirovnání, ale já kdysi trénoval děti, nebo spíš už kluky fotbal a mě se právě líbí, když někdo dělá takovou to práci pro ostatní a předává „kus svých zkušeností a vědomostí“ ostatním. Zážitek je pro mě asi takový, že ty lidi a instruktory neskutečně obdivuji za to, co dělají. Jim asi patří největší respekt a poděkování.

Máš nějaké osobní zkušenosti s autismem?

Vůbec ne a upřímně odpovím, že o autismu vím maximálně to, co si přečtu nebo co se říká, takže vůbec nemám zkušenost a vlastně ani neznám nikoho osobně (když tak rychle proletím hlavou) nikoho, kdo by autismem byl nějak ovlivněn. Určitě není jednoduché být ve společnosti člověkem, který trpí touto poruchou a která má různorodou charakteristiku. Chce to určitě velkou trpělivost. Nevím, jakou osobní zkušeností bych to mohl srovnat. Možná je to podobné jako v běhu nebo jakémkoliv jiném sportu. Když něco chcete překonat, tak se vše podstatné při tom překonávání odehrává hlavně ve vaší hlavě. Vždy záleží na vaší vůli a trpělivosti, kterou máte sámi se sebou.  

Je něco, co bys chtěl vzkázat dětem z ADAMA?

Tady vůbec nevím, jak na to odpovědět, asi každému by vzkaz byl specifickým, ale komplexní vzkaz by byl asi takový, že i děti u Adama mají svůj sen, svou vizi a svůj cíl. Jděte za ním, nevzdávejte to, hlavně mnoho nových dobrodružství a radostí z každého dne a všichni buďte sami sebou. Pokud vás něco nadchne a baví, tak se toho držte, určitě vám to dělá potěšení a radost.

Děkuji za rozhovor 😊 moc moc

Autor: Veronika Sluníčková

Chcete se také zapojit a běhat pro ADAMA? Stačí níže kliknout na CHCI DAROVAT KILOMETRY a je to 🙂

Členové týmu ADAM – autistické děti a my, z.s.

Menu